Na závěr letošní sezóny jsme se docela těšili a chtěli jsme si trochu vylepšit naše smíšené pocity, které jsme si odnášeli z jednotlivých závodů letošní sezóny. První subregionál nestál bodově, ani výsledkově za moc, protože v zimě se z Krušných hor závodí jen obtížně. Druhý subregionál jsme zahájili zlomením RDM 6 stožáru a likvidací dvojčete 18 el. M2, díky překvapivě silné ledovce. Polní den nás naopak příjemně překvapil extrémním přínosem narychlo spíchnutého čtyřčete 50 Ohmových pěti elementových DK7ZB, aby nás v našich očekáváních umravnila matka příroda projevy své nevole o VHF kontestu. Dva přechody silné bouřkové fronty se silným rušením a atmosférickými výboji si vybraly svou daň v podobě zkrácení dosahované délky spojení, což ve spojení s poškozením rotátoru otáčejícím naším „velkým uchem“ (čtyřče 10 el. yagin), vypálením dvou předzesilovačů, vstupu transvertoru a odpálení budiče PA vedlo k podprůměrnému výsledku našeho snažení, ač se naši operátoři snažili, seč mohli. Před A1 kontestem jsme pečlivě sledovali předpověď počasí, protože od stavu atmosféry na Blatenském vrchu se odrážely naše možnosti nasazení různých anténních systémů. Předpověď slibovala velmi slušné počasí a my jsme se na ni spolehli.
Jako první dorazili Blaťák v pátek ráno Vláďa OK1FIK spolu s Vaškem OK1VKQ a čekali na mne (OK1UBO) dost dlouho, protože jsem doma od brzkého rána dolaďoval na spektrálním analyzéru vstup transvertoru po výměně GaAs fetu vypáleného při VHF kontestu. Nastavoval jsem ještě i úrovně buzení vysílací cesty transvertoru, abychom měli v závodě pokud možno co nejčistší signál. Náš předseda - Michal OK1WMR - mne navíc zaúkoloval v souvislosti s kroužkem elektroniky při našem klubu podáním žádostí na Úřad města. To vše se promítlo v mém odpoledním příjezdu na kopec. Krátká porada všech tří přítomných vyústila v rozhodnutí nedělat nic složitějšího a jen nainstalovat naše Italsko-Švýcarské dvojče osmi elementovek na rozhlednu. Dali jsme si také za úkol pokusit se o opravu rotátoru pohybujícím naším „velkým uchem“ tvořeným 4x10 el. DK7ZB. Během této opravy dorazila i naše zahraniční podpora - Olaf DL7CX. Naneštěstí se zastavil jen na kus řeči a omluvil se, že mu A1 kontest koliduje s třídním srazem po dvaceti či kolika letech, takže smůla!!! Nicméně alespoň rotátor se nám podařilo opravit a s příchodem soumraku vesele točil naší nejcitlivější anténou.Na to, že se jednalo o páteční večer, tak jsme jen velmi střídmě využívali povzbuzujících prostředků ve formě tekutých ovocných vitamínů, a o to víc jsme se snažili, co nejvíce dát dohromady naše vysílací zařízení, což se tak kolem osmé večer povedlo. Pohodlné usazeni ve společenské místnosti chaty, Vláďa OK1FIK provokativně zahlásil: „Hele, Jirko a poslouchal jsi majáky? Jaké jsou podmínky? Hepburn ukazuje, že by to mělo chodit na sverozápad a sever.“ No nakonec mě vykopal z krbovými kamny prohřáté místnosti do prochladlé vysílací špeluňky. Natočil jsem antény a prolaďuji okolo kmitočtu PI7CIS a poslouchám ...... nic. Zkouším OZ7IGY, poslouchám a ..... nic. Tak to už mi nedalo a prolaďuji celé majákové pásmo a jen slabě slyším majáky, které by měly burácet a ony zatím jen slabě pískají svou písničku. Asi jsem ten tranvertor někde po měření doma špatně složil, nebo něco upadlo, napadá mne. Zkouším, zkouším ..... a nic. Kolem druhé ráno jsem to vzdal a šel spát. Moc dobré spaní jsem neměl a pořád mi v hlavě vrtalo, co se asi tak mohlo stát. Ráno mne kolem sedmé hodiny budí Venca OK1VKQ s dotazem: „ Spravil jsi to?“ Popravdě se mu přiznávám, že jsem nebyl úspěšný. „Hele, co takhle zkusit jiný KV rádio za transvertorem?“ nadhodí. No a bylo vymalováno. Vyměnili jsme rádio a z reproduktoru si OZ7IGY notoval s úrovní S3 a PI7CIS i ON0VHF si pískaly sice slabě, ale zato pohodlně čitelné. Takže další následek VHF Contestu - IC PROIII-jka neposlouchá.Vláďa OK1FIK skočil do auta, že se tedy obětuje a rozebere celý stůl se svým HAM shackem, a že přiveze svoji FT 2000. Spíš jsme si mysleli, že musel rozebrat půlku stodoly, protože přijel až po třech hodinách a nevěrohodně se vymlouval na zavřenou cestu kvůli kácení stromů. Ve dvou jsme zatím rozvinuli kabeláž související se 4x5 el. a připravili vše na jeho vytažení do pracovní polohy. Ještě jsme stihli i nějaký ten škopík chmelového ledově chladného čaje, když nakonec dorazil Pavel OK1AW těsně následovaný Vláďou OK1FIK s pořádným KV RIGem na zadní sedačce auta.Pak už stačila chvilka námahy a vytáhli jsme rotátor, svazek kabelů a nakonec i samotný anténní systém na stožár. Sluníčko pálilo, jako kdyby si spletlo datum. Vítr skoro nefoukal a teplota skoro trenýrková, a to byl listopad v nadmořské výšce přes tisíc metrů!!! Vše bylo na nejlepší cestě k zapojení FT 2000 do našeho zařízení, když si to přihasil Ondra OK1CDJ a Saška OK1RS s rodiči. To by nebylo to nejhorší, ale Ondra vytáhne tlakovou lahev s héliem, pokovený balón a malinkou pěnovým polystyrenem obalenou sondu s groundplainem na 70 cm. Všichni se seběhnou a začneme se věnovat plnění a vypouštění balónové sondy s GPS sledováním polohy přes APRS. Před druhou hodinou odpolední je sonda konečně ve vzduchu a nabírá směr na Klínovec a „tryskovou“ rychlostí 10 až 15 km za hodinu ve výšce 4200 až 4800m mizí v dáli. Jsem nervózní, protože zbývá hodina do začátku závodu a FT 2000 stále není zapojená do zbytku našeho haraburdí. Konečně Vláďa začíná za pět minut 15:00 CET vysílat a hned se ozývá: „Ty, to je nějaký divný. Na pásmu nikdo není. To ti to nějak neposlouchá. Něco s tím asi bude.....“ ... a během okamžiku potvrzuje QSO s Francouzkou stanicí, kterou následuje Švýcar a hned za ním Maďar. Mně padá kámen ze srdce.Teď už je to na Vláďovi FIK, který rozjíždí závod. Na příposlechu je Pavel OK1AW, který Vláďu doplňuje první tři hodiny, kdy děláme 62(45) + 45(39) + 47(40) QSO/h a 18 (12) +16 (7) + 15 (12) tis. b/h – v závorce jsou hodnoty loňského roku. To je za tři hodiny o 30 QSO a 18 tis. bodů lepší výsledek než loni. Tak to vypadá slibně ..... A taky celých pět hodin nemůžeme Vláďu FIK dostat od sluchátek, klávesnice a pádel telegrafního klíče. Nakonec své místo přepustil Pavlovi AW, který po šesti hodinách a několika minutách (20:09 UTC) dosahuje 263-tího spojení. To je polovina z celkem dosažených QSO. Teď už jenom vydržet a dodělat ten zbytek spojení, což není snadné, protože jen 10 km od nás na východ jsou na Klínovci ve čtverci JO60LJ OK2A, kteří mají dvě antény a 850W výkonu, takže udělat jakékoli spojení na východ a jihovýchod je utrpení. Přitom podmínky šíření zrovna do těchto směrů jsou zlepšené a dalo by se udělat více OK1, OK2, OM i SP stanic. No nic, musíme to vydržet - ono i na druhé straně to musí být dost špatné, a to mají asi horší zařízení, než Sitno Mk II, jak mu u nás říkáme (vstup s ATF-53189, směšovač EM1, HELA-10D a krystalové filtry). V tomto roce, stejně jako za poslední dva roky se zopakovala situace, kdy (až na výjimky) byl po celou dobu trvání závodu pro nás zavřený směr na Z, SZ a S, odkud se velmi obtížně dolovalo jakékoli delší spojení. Přitom Hepburnova předpověď podmínek šíření udávala, že by to do těchto směrů mělo fungovat. Během večera ještě dorazil Jakub OK1FVN se svojí přítelkyní, která napekla ve velkém objemu oblíbené slané štrůdly, takže byli vřele a bouřlivě uvítáni nejenom kvůli vynikajícímu pečivu, ale také kvůli tomu, že Jakub FVN se stal naším třetím, a taky posledním operátorem, jehož pomoc umožnila trochu se vyspat, jak Vláďovi FIK, tak i Pavlovi AW. Během noci mnoho QSO nepřibylo a ráno v době od 7:00 do 10:00Z jsme na tom byli zhruba stejně jako loni - 18(13) + 15(15) + 17(20) + 20(23) QSO/h a 7(6) + 5(6) + 8(6) + 9(9) tis. b/h – v závorce jsou hodnoty loňského roku. Situace tedy odpovídá tvrzení Vládi FIK o nutnosti za prvních šest hodin dělat maximum toho, co je možné, protože ve zbytku závodu už to těžko doženeš.Když jsme se v neděli kolem poledne vyhřívali na sluníčku před chatou, tak jsme přímo nad sebou zahlédli dopravní letadlo, které vypadalo, jako by letělo tak v poloviční výšce, než ostatní letadla. Díky aplikaci pro chytré mobilní telefony jsme se dozvěděli, že se jedná o Airbus A380 na trase z Kuvajtu do Amsterodamu. Zmiňuji to tady proto, že pár minut po přeletu nad Blaťákem, udělal Vláďa FIK našeho jediného Angličana G4ZTR. Že by odraz od letadla? Možné by to bylo. A380 má rozpětí cca 80m a je zhruba stejně dlouhé. To už je pořádná odrazná plocha!Naše zařízení tentokráte fungovalo bez větších problémů a vzhledem ke skvělému počasí nedošlo ani na žádné lámání stožárů či antén, jak se nám to povedlo předloni. Díky tomu jsme dojeli v celkové pohodě až do konce závodu. Tou dobou dorazil i Pavel OK1PRI, který se cestou na kopec zatavil o dušičkové neděli u hrobu našeho zasloužilého člena a vynikajícího kamaráda Petra OK1WPN a zapálil mu za nás svíčku. Díky!!!!! S balením našeho vybavení po závodě nám pomohli i naši noví příznivci Viktor OK8AV (ex. UA3DOF) a Ivo OK9IVO. Takže díky spoustě pomocných rukou se nám podařilo rychle zařízení sbalit a už nás o prodlouženém víkendu 15. až 17. 11. čeká finální příprava antén, ale i chaloupky na zimu.Dosáhli jsme 527 spojení při průměrném zisku 356,2 (loni 338,5) bodů/QSO a podařilo překonat o 46 tisíc bodů klubový rekord z roku 2013, když jsme letos udělali 187.728 bodů.
Závěrem chci všem poděkovat za QSO a těšíme se NSL v další sezoně.Značka: **OL7C - JO60JJ - 1044m A.S.L. **Závod: A1 Contest 2014 - předběžné výsledky144 MHz - 527 QSO - 187 728 pts, průměr 356,2 km/QSOODX - YU7ACO - 870 km..
Vybavení:
ANT: 4x5, 4x10, 8x5, 2x8 RIG: FT2000 + TRV Sitno MkII + 4xPA celkem 2800W SW: Win-Test
