Za nezvykle krásného počasí jsme se zúčastnili ukončení letošní 2m závodní sezóny. Více o našem závodění se dočtete uvnitř článku.
Po fiasku v A1 Contestu v loňském roce jsem se obával, co nám připraví letošní rok. Antény jsme společně s Jirkou UBO a Vencou VKQ připravili již s týdenním předstihem. Zbývalo jen dodělat kotvy k 19m stožáru k napevno připraveným kotevním bodům a vše bylo hotovo. To jsme však nechali až na dobu před závodem. Na Blaťák jsem vyrazil už v pátek dopoledne. Po příjezdu mě čekalo první překvapení v podobě nádherného inverzního počasí. Ve Varech bylo pošmourno a mlhavo, nahoře naopak jasno a krásně. Jako obvykle jsem nejdříve zatopil, aby bylo teplo, až přijedou kluci. Pomalu jsem vybaloval co bylo třeba a připravoval na instalaci ostatních potřebných věcí pro závod. Lehce po obědě dorazil Jirka UBO s Vencou VKQ. Po krátké debatě jsme se vrhli do dokončovacích prací na nových kotvách pro 19m stožár. Po asi 1,5h práce byl stožár v pracovní poloze a všechny antény tedy připraveny. Mezitím se k nám připojil i druhý OP náš starý dobrý kamarád Pavel OK1AW. Na řadě byla instalace vysílacího zařízení a ostatní bižuterie. První zádrhel se objevil na nové kabelu RX cesty, kde nepasoval konektor. Venca ho tedy předělal. Další chybičku jsme objevili při zapnutí ANT přepínače, který sice přepínal, ale nesignalizoval kam je přepnuto. To opravil Jirka. Já jsem se věnoval instalaci PC a zařízení pro vlastní závod. Již delší dobu jsme se potýkali se silným rušením přicházejícím ze směru JV, kde máme osazenu M2. Tentokrát jsme si vyšetřili trochu času, abychom si ověřili teorii, že rušení je způsobeno mikrovlnou linkou umístěnou na nedalekém stožáru BTS a namířenou na Klínovec, kde přímo v paprsku máme M2. Stačilo stáhnout 19m stožár o tři metry a rušení, jako mávnutím kouzelného proutku zmizelo. Do naší sestavy PA přibyl nový přírůstek, který přivezl Jirka. Byli jsme tedy zvědavi, jak bude tato sestava fungovat s novým PA s GS-31B a tak jsme provedli krátkou zkoušku, při které jsme zjistili, že signál je jako koště – samý zázněj a chrchlání, které pravidelně po 20 kHz zesilovalo a zeslabovalo. Tak si Jirka ověřil, že není možné jednoduše vzít spínaný zdroj pro halogenové žárovky a připojit ho na žhavení. Po výměně spínaného zdroje za jiný s usměrňovačem a vyhlazením bylo všechno v pořádku. Výhodou těchto zdrojů je to, že jsou zkratu odolné a mají měkký start, takže elektronka nedostává do žhavení proudové nárazy a měla by se prodloužit její životnost. Další výhodou je jemná regulace napětí, takže žhavení se dá nastavit na desetinky voltu. Za hluboké tmy jsme nakonec vše dali dohromady a vše tedy bylo připraveno k závodu. Večer už jsme jen dlouze a živě diskutovali co nás asi čeká v závodě a v příjemném teple za svitu plápolajících polen v krbových kamnech jsme vzpomínali a vyprávěli si zážitky z minulých A1 contestů. Zpravidla to bylo povídání o spoustě sněhu, fujavici, namrzlých anténách, či o tom jak to dopadne když se člověk snaží vyšlápnout cestu na Blaťák v polobotkách, když je na cestě půl metru sněhu. Sobotní ráno nás přivítalo ještě lepším počasím. Bezvětří, teplo a jasno. Vlastní závod jsme nakonec začali přesně na čas, ale dlouho jsme se neradovali. Po cca hodině provozu něco zapraskalo a zjistili jsme, že nám nejde buzení a ovládání PA. Po několika minutovém zkoumání jsme závadu identifikovali na proraženou antiparalelní diodu u relátka PTT boxu, což byl ještě zpožděný důsledek zásahu blesku před VHF contestem. Při zapojování PTT boxu Jirka špatně zapojili ovládání RX/TX relé a zavysílali jsme si do odpojené antény, což se naštěstí projevilo jen výpadkem pojistek u 700W PA. Po hodině oprav a výměně potřebných pojistek se vše v dobré obrátilo a mohli jsme pokračovat ve vysílání. Vlastní závod probíhal normálně, jen mi byla nějak podezřelá kvalita příjmu. Na A1 Contest nezvykle málo stanic z I, slabota to byla i ze směru PA i G. Následně jsem v DX clusteru zpozoroval, že nás některé stanice spotují a hledají (G, LA0BY atd.), ale my je jednoduše neslyšíme. Dokonce jedna stanice z HB9 nás spotovala s poznámkou “Several Callers“, ale u nás ticho a…. nic. Tak jsem nevěděl, čemu to přisuzovat. Jestli kvalitě přijímací cesty nebo inverzním podmínkám. Nicméně stejné poznatky měly i některé jiné stanice. Úroveň rušení byla tentokrát velmi dobrá. Lépe řečeno nikdo v podstatě nerušil, pokud nebudu uvažovat moment a vzájemné nasměrování ANT s blízkými stanicemi. V tomto ohledu to byl celkem pohodový závod. No nic, závod jsme nakonec dokončili bez úhony s konečným skóre 425 QSO a cca 138k bodů. Za poslední roky celkem slušné, ale pořád ve mě hlodá vědomí, že to mohlo být daleko lepší. Tak snad příště. Protože A1 Contest byl poslední velký VKV závod v roce, tak jsme ihned po závodě začali s balením a s pracemi na zazimování pro letošek již nepotřebných ANT. Nebylo toho málo a tak jsme skončili již za hluboké tmy a kolem půl osmé večer vyrazili k domovu.